Jako hosta pozvali kurátoři výstavy plzeňského sochaře Benedikta Tolara.
Název výstavy, odvozený ze staré průmyslové cedule dodnes visící v prostoru bývalé truhlárny, je nejen výpovědí o dnešním nesnadném životě uměleckého spolku, ale také reflexí tíživé existence v pandemické a válečné éře i vědomí o hrozbách a nátlacích, díky nimž si dokážeme lépe definovat smysl a podobu autentické svobody.

Vernisáž výstavy proběhne 18.8. v 18:08.
Vstup zdarma. Otevřeno každý den od 10 do 18 hodin.

Představení umělců:

Jan Hendrych (*1936)

je autorem mnoha sochařských realizací v městském i krajinném prostoru v ČR i zahraničí. Dlouhodobě jej inspirují italské renesanční, manýristické a barokní zahrady i umělecké vstupy Henryho Moorea do otevřené krajiny. Hendrychovy sochařské práce vynikají suverénní modelací, expresivitou a tvarovou deformací figury.

Mariana Alasseur (*1977)

se věnuje konceptuálnímu umění, malbě i organizování happeningů. Ve svém malířském díle je schopna uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Svatopluk Klimeš (*1944)

je český výtvarník, malíř, kreslíř, fotograf, multimediální umělec, performer a vysokoškolský pedagog. Ve své tvorbě využívá již od šedesátých let práci s ohněm. Živel ohně a malba popelem mu umožňují výtvarně i metaforicky tematizovat otázku pomíjivosti a současně zanechávání stop a jejich mapování v paměti místa i dějin civilizace.

Foto: Jan Brodský

Richard Konvička (1957–2021)

Doménou díla Richarda Konvičky se stal příběh, v němž člověk čelí sám sobě v konfrontaci s ostrými hranami života. Motivická a barevná drsnost, která prostupuje jeho dílem, vychází z nekompromisnosti člověka, který v sobě cítil povinnost důsledně zkoumat celou šíři své tvůrčí reflexe.

Luděk Míšek (*1976)

je jedním z nejvýraznějších současných sochařů linie, jež respektuje sochařství v jeho „pravé podobě“, tzn. jako práci s hmotou. Dlouhodobě se zabývá současnou platností klasických sochařských principů vtělených do elementárních geometrizovaných forem. Zúčastnil se mnoha sochařských sympozií, je autorem několika realizací do veřejného prostoru.

Tomáš Pilař (*1979)

patří k umělcům, kteří si razí vlastní osamělou cestu bez ohledu na marnivé hodnocení toho, co je či není na současné umělecké scéně „aktuální“. Žije a pracuje v poklidném prostředí vesnice, kde se nerušeně věnuje přemýšlení a tvorbě. A tyto dvě činnosti jsou u něho neodmyslitelně spojené: každý jeho obraz lze totiž označit za nesamozřejmé zhmotnění náročného a tázavého myšlenkového procesu.

Kristina Vašíčková (*1980)

se vedle práce se sochou i objektem věnuje také kresbě, malbě a grafice. Její sochařskou tvorbu charakterizuje realistické ztvárnění postavy kontrastující s volnými abstraktními experimenty. Od dřívější figurativní tvorby se dnes i v kresbě přesunula k abstraktnější poloze.

Vladimír Véla (*1980)

je výrazný malíř s vyhraněnými výrazovými prostředky pro spontánní zaznamenání témat vlastních vnitřních vizí. Jeho expresivní, dynamická tvorba prozrazuje, že Véla je vnímavý pozorovatel rituálního chování člověka, etické roviny lidského jednání a poznání. Znázorňovaná lidská postava se v této souvislosti jeví jako psychický znak, který se rozpouští a zabydluje obrazovou plochu jako celek.

Benedikt Tolar (*1975)

ve svém díle svérázným humorem reaguje kriticky na současnost a její materiální spotřebu, a to mnohdy spojováním běžných a banálních předmětů v nečekané, překvapivé kontexty. K nejvýraznějším objektům jeho tvorby patří odřezané střechy a kapoty aut. Z nich v různých uměleckých postupech vytváří krásné artefakty, které jinak již zapomenutým, chátrajícím předmětům dodávají nový život.